Autor: Kate A. Boorman
Nakladatelství: Host
Žánr: Literatura světová, Sci-fi a fantasy, Dívčí romány
Počet stran: 330 stran
Rok vydání: 2016
Rada padla. Přišlo tání…
Svět za Emmelininou pevností čeká. Po pádu rady může Emmeline konečně následovat své sny a vydat se spolu s novou kamarádkou Matisou a milovaným Kanem za svobodou, do divočiny, do neznáma. Do nebezpečí. Tajemství, které zajistilo Matisiným lidem mír po generace, bylo prozrazeno. Nově příchozí uplatňují nárok na zemi a přinášejí s sebou nepředstavitelné hrůzy. Emmeline slíbila, že Matise pomůže její lid varovat, ale na cestě se stále setkává s novými nebezpečími. Bojovné klany, otrokáři, kolonisté, nemoci i přírodní katastrofy na každém kroku… Emmeline začíná pochybovat o všem, co se kdy naučila a co zná. Neudělala chybu, když opustila osadu? A může její vztah s Kanem tohle martyrium vůbec přežít? Brzy se ocitne před neřešitelnou volbou: opustit kamarádku, která jí zachránila život, nebo se vzdát kluka, kterého miluje?
Temná tání je druhý díl knižní trilogie Smrtná zima. Nedávno
na mém blogu vyšla recenze na první díl (můžeš si ho přečíst ZDE). Jestli už
jsi recenzi četl/a víš, že z prvního dílu jsem byla mírně rozčarovaná a naštvaná.
Smrtná zima patří mezi ty méně lichotivé recenze u mě na blogu a proto jsem se
docela těšila, jak tento příběh bude pokračovat a tak trochu jsem si myslela,
že autorka s plynutím příběhu poroste a nakonec hodně překvapí. No …
Jak jsem již řekla je to druhá kniha příběhu a přináší nám
úplně jiný a nový rozměr celého děje. (jestli jsi ještě nečetl/a první díl tak
přeskoč tento odstavec)! Když si zopakujeme to, co víme z předchozího dílu.
Velké společenství různých národů, žije pospolitě v uzavřené společnosti a
uzavřené doslova. Nesmějí za vytyčené území. Řídí se přesnými pravidly, a kdo
je poruší, půjde na smrt a jeho rodině se začne říkat poskvrnění. Em také
zjistila, že podivné malmaci, které mají zabíjet lidi, vůbec neexistují a s touto
novinkou přivedla i tři obyvatele původních národů. Tímto padla stará pravidla
a radní i s celou rodinou byli vyhnáni z osady.
Nenávist bývá
zakořeněna hodně hluboko.
Druhý díl nás odvádí hned ze začátku z osady. Vydáváme
se na dlouhou a těžkou cestu za proroctvím, které se Em a její nové kamarádce
promítá do snů. Na cestu se vydávají
naši známí hrdinové Em s Kenaem, naši tři kamarádi z původních národů,
překvapivě se také přidává Kaneova matka s jeho bratry z čehož Em
není moc nadšená a pak ještě jeden starší muž, kterého jsme poznali v prvním
díle jako velkého Emmelina pomocníka.
Po pár dnech co je tato skupina na cestě poznáváme nového
záporáka této knihy. Po zjištění že malmaci jsou jen hloupý výmysl poznáváme, že krvácení, které v prvním díle bylo za takřka vymizelou nemoc je stále tady. Drží se některých malých říček
v lesích, nevymizela. Od jednoho člena z prvních národů se dozvídáme, že na
krvácení existuje lék. Lék, po kterém prahne takřka celá země, ale každý si ho
představuje jinak. Někdo jako místo, které vyléčí již nemocného člověka. Někdo
jako rostlinu, kterou musíš užívat, ještě když jsi zdravý. Po vypuknutí nemoci
ti už není pomoci. Kde asi bude ta pravda? Existuje vůbec tento lék?
Jako další koho potkáváme, jsou už lidé, ale nepoznáváme
nikoho nového. Pouze syna bývalého radního s jeho těhotnou sestrou. Em se
cítí provinile a poprosí celou její skupinu, jestli je nemohou vzít alespoň k přechodu
s nimi. Tímto se jejich skupina rozrůstá o několik hlav i několik
hladových krků.
A jak se topím v lesní
půdě, chtěla bych pokácet všechny ty vysoké stromy kolem sebe a dovolat se až k narůžovělému
nebi. Zatímco se pohřbívám v obrovském zármutku, …
Přiznávám, že prvních 120 stránek pro mě bylo utrpení. Tak
strašné, že jsem knihu stále odkládala a stéle brala do rukou a nutila se číst
dál a dál a uklidňovala se slovy, že mne to za chvilku začne bavit. Tyto
stránky se prakticky nic neděje, cestují, jedí, spí a zase někam jdou a samozřejmě
Em je plná pochybností a stále řeší Kenae. Ze začátku vám to přijde zajímavé a
čekáte, že se tyto okolnosti budou více rozvíjet. Bohužel první třetina knihy
je omílání toho stejného stále a stále dokola. Nuda.
Respektuji autorčino rozhodnutí a vím, že je těžké psát
navazující knihu a opravdu si toho vážím, ale psát knihu o tom jak skupina lidí
cestuje nehostinnou krajinou a přidat tam jen pár skupin cizinců, kteří nejsou
zrovna vřelí? Lidé neradi dodržují pravidla to je všem známo a tady se vyskytují
osadníci, kteří zabírají obrovská území a nechovají se ctnostně, spíše rádi
zabíjejí vše živé kolem.
Nepřijde mi, že by se
v knize skrývalo aspoň trochu toho tajemna a napětí jako v prvním díle.
Čekala jsem, že autorka se posune výš. Bude vidět, že tato kniha není její
prvotina. Bohužel z knihy jsem hrozně zklamaná. Není tady žádná scéna,
kterou bych si udržela v mysli. Sice na hrdiny byli nastražené určité
nástrahy a zkoušky, všechny je ale předčila Em a její věčné skučení a litování.
Její rozhodnutí jsem většinou nechápala a divila se, jak na to autorka vůbec
přišla. Po dlouhé době toto byla kniha, kde jsem mluvila k hlavnímu hrdinovi,
spíše řvala (prosím nechovej se jako hloupá husa)!
Klasickým rysem této spisovatelky je vyprávění příběhu v přítomném
čase a opět mnou tak neoblíbené francouzské fráze. Naštěstí v tomto díle
už byli dovysvětleni a přeloženy. Co se mi u autorky líbí, je její popis
přírody. Mnohdy je popis krajiny, vodopádu nebo jen holé planiny mnohem lepší
než dvoustránkové dialogy nebo úvahové směry hlavní hrdinky. Jak dobře, se mi
četl první díl tak to zdědil i tento druhý, bohužel až po těch nešťastných 120
stránkách. Vůbec by nevyvodilo, kdyby kniha byla o 100 stránek kratší. Určitě
by čtenáře tak nenudila, nebo se měl první díl spojit s druhým. Myslím, že
by z toho autorka vyšla nakonec líp.
Celkově tuto sérii zatím hodnotím jako nezdařilou a už se
ani netěším na další díl. Budu hodně přemýšlet jestli si ho přečtu nebo ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat