Sarah J. Maas: Dvůr trnů a růží

Autor: Sarah J. Maas

Nakladatelství: Cooboo

Žánr: Literatura světová, Sci-fi a fantasy, Dívčí romány

Počet stran: 440 stran

Rok vydání: 2016

Anotace (zdroj)

Úžasný a mrazivý příběh na motivy příběhu Krásky a Zvířete. Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale Tamlin – jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku a Feyre musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce.

Na začátku knihy se se seznamuje s hlavní hrdinkou Feyre, která si myslí, že se musí postarat o svého nemocného otce a pyšné sestry. Mezi tyto povinnosti zapadá hlavně lov. Celé noci bloudí po lesích a loví. Většinou se k ránu vrací promrzlá, hladová a unavená. Místo vděku, který by si za své chování zasloužila sklidí jen nicneříkající pohled od otce a sestry na ní jen pohrdavě štěkají a ptají se když už bude jídlo. Jediné o co se tyhle dvě starají jsou nové boty, rukavice nebo šaty na tancovačku. 

Jednoho dne ale Fyere potká v lese ohromného vlka, tuší že je něco špatně, je divné, že vlk jen tak stojí. Jakoby čekal na smrt, jakoby cítit, že Feyre na něj míří. Podaří se. Za jeho kůži dostane na trhu pěkné peníze. Každý náš špatný čin musí být ale něčím potrestán. Do Feyriny polorozpadlé chatrče vrazí neznáme stvoření. Slíbí, že rodině neublíží, Feyre ale musí jít za trest s ním a splatit tak svůj dluh, život za život, který vzala. 

Ta tam byla svěšená ramena a sklopený nepřítomný pohled. Otec nešetřil úsměvy, rád a často se smál a zahrnoval něhou Elain, která mu jeho lásku a potěšení oplácela. Nesta ovšem byla celou dobu zamlklá a ostražitá a na všechny Elaininy otázky odpovídala, dvěma slovy.

Mizíme tedy ze světa lidí a dostáváme se do podivuhodného a krásného světa víl, který je úplně odlišný. Feyre poznává nový život a den po dni si odpykává svůj trest, který není jen tak ledajaký, ale ani hrůzný. Je s ním svázáno ještě něco dalšího, něco mnohem tajemnějšího a podivnějšího. Kletba, která spojuje panovníka vílího národa a obyčejnou lidskou dívku. 

Taky se ti zdá, že poslední dobou se s retellingy roztrhl pytel? Mě teda jo, ale vůbec mi to nevadí. Konkrétně v tomto případě by mne ani nenapadlo, že v rukou držím další přepracovaný příběh, který jsem znala už jako malá holka. Tady byla autorčina předloha pohádka Kráska a zvíře a stala se úvodem stejnojmenné série. O autorce jsme již hojně slyšeli v sérii Skleněný trůn, kterou si většina čtenářů zamilovala. I já patřím mezi nadšence této série, setkala jsem se ale i s opačnými názory. 

Při každém nádechu jsem si připadala jako kdybych polykala skleněné střepy. 

Úvod by se mohl zdát pro někoho příliš zdlouhavý, nudný a celkově by o něm mohl říct že se tam nic neděje. Pro mě to byl úvod do příběhu jako každý jiný, stejný jako u knih, které mě jako celek bavily a děj mi hezky utíkal. Krátké seznámení se světem lidí a úplně protikladné seznámení se světem víl mi přišlo jako hezký kontrast a příjemně mě nechalo vstoupit do děje. Nemůžu říci, že by autorka začátek zbytečně prodlužovala a vkládala do něj nepotřebné informace. 

Bolest se stupňovala, až jsem křičela pokaždé, když jsem zavadila o vyčnívající kus kosti,  a nezbývalo mi nic, než tam sedět ...

Ani jsem se nenadála a už jsem pomalu přicházela na kloub hlavní zápletce a skvěle se u knihy bavila. Žádné hluché místo, žádné pasáže, které by mne nudily k smrti. Příběh je lehce předvídatelný, ale co jiného také čekat když je to retelling? Bavilo mě si pohrávat s myšlenkou jestli se autorka bude držet dějové linie zrovna v tomhle bodě, nebo si vymyslí svojí část. V tomto příběhu není na prvním místě originalita. Do popředí se dostala láska, obětování se pro druhé, ochota pomoci a nic za to neočekávat. Co jiného také čekat v kouzelném světě víl, který autorka vytvořila. Celé panství je rozdělené podle ročních období, jejich krajina se podle toho i chová. Všichni panovníci v částech zemích mají svou historii, která se proplétá pomaličku do hlavní zápletky a pomáhá čtenáři zapadnou do děje. Prostě tomu budeš věřit! Malé tajemství, které autorka ukryla do příběhu tě bude hnát a budeš chtít vědět víc a víc. Až nakonec všemu přijdeš na kloub.

Neodpověděla jsem. Jíst, utéct, zachránit svou rodinu ...

Jediný problém, který jsem měla bylo jméno hlavní hrdinky. Často se mi stává, že si v hlavě komolím jména postav z knížek a pak když se o nich bavím s kamarády, kteří knihu také četli, tak vůbec nevědí o kom mluvím. Nejvíce se mi líbilo jméno Fey. Tak to prostě byla Fey a hotovo. Taková běžná tuctová holka, kterou najdete v každá druhé knížce. Obyčejná, nemá žádné nadpřirozené schopnosti, jen si užívá života a ráda kreslí. Ona je oproti vílám úplné nic, ale i mladý, neznalý člověk může mít velké srdce, plné odhodlání a lásky. Jako hlavního zástupce vílího národa tu máme panovníka jednoho ze čtyř dvorů, Tamlina. On je jedna z postav, která je tak trochu nudná protože tě ničím nepřekvapí. Je vždy tam kde má být, zachrání vždy situaci a všem pomůže. Nuda, přesně to co očekáváš. Úplným protikladem je Rhysand (další jméno, které jsem si s oblibou upravovala). V této knize kope za stranu zla. Jak ale poznáváme jeho charakterové vlastnosti, zjišťujeme, že by všechno mohlo být úplně jinak. Myslím, že tato postava bude mít v dalších dílech největší progres a opravdu se těším co autorka vymyslí. On je má oblíbená postava, asi to bude tou temnotou v jeho očích. Jen doufám, že neupadneme do nudných částí milostného trojúhelníku, v této knize mohl někdo vidět malý náznak a já si přeji aby náznakem i zůstal. 

Celý příběh je velice čtivě napsaný, uznávám, že to autorka doopravdy umí. Trošku zvláštní mi přišel poměrně uzavřený konec.  Máme tam jen malinká různě poházená vodítka abychom si mohli představit, o čem nám bude vyprávět další díl, na který se už teď neskutečně těším a doufám, že mne bude bavit a držet u čtení tak jako jeho červený předchůdce.