úterý 14. února 2017

Marissa Meyer: Cinder

Autor: Marissa Meyer

Nakladatelství: Egmont

Žánr: Literatura světová, Sci-fi, Dívčí romány

Počet stran: 400 stran

Rok vydání: 2012

Anotace (zdroj)
Rušné ulice Nového Pekingu se hemží lidmi a androidy. Populaci devastuje smrtící nákaza. Z vesmíru tomu přihlížejí krutí měsíční lidé, kteří čekají na správný okamžik. Nikdo netuší, že osud Země spočívá v rukou jediné dívky...

Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody – mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci (roboty, vznášedla, své vlastní nefungující součástky), díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou v Novém Pekingu. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.
Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta“, kterou dosud nikdo nepřežil.
Ale netrvá dlouho a vědci zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.
Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…



V úvodu knihy poznáváme hlavní hrdinku jménem Cinder, která žije v novém Pekingu společně se svojí zákonnou opatrovnicí a dvěma nevlastními sestrami. Ve městě patří Cinder mezi nejlepší mechaničky, tudíž o práci opravdu nemá nouzi. Málo kdo ovšem ví, že naše hlavní hrdinka je kyborg, půlkou člověkem půlkou strojem. Z tohoto důvodu jí většina lidí, která o této drobnosti ví, opovrhuje. Většinu svého času tráví na tržiště ve svém malém krámku a zpravuje lidem porouchané spotřebiče, většinou to jsou přenosné obrazovky nebo robotičtí společníci. Jednou se u jejího stánku zastaví princ města Pekingu. Velice rychle potřebuje zpravit svojí androidku. Je to ale velmi choulostivé, protože tento android v sobě ukrývá některá vládní tajemství, která by cizí uši neměly vůbec slyšet. 

Opraví Cinder princovu androidku? Dokáže uchovat tajemství, která se dozví? Není tajemství spojeno s lékem k hrozné letumóze, která sužuje celou Zemi a umírají na ní desetitisíce lidí? Nebo už je jasné že brzy vypukne válka mezi Zemí a Měsícem?

Jak jsem psala již v předešlé recenzi s retellingy se opravdu roztrhl pytel dnes to bude pro změnu popelka jako Cinder, první díl Měsíčních kronik. Zajímavostí je, že tyto kroniky jsou inspirované známými pohádkami. Takže se v dalších dílech můžeme těšit třeba na Červenou Karkulku. Zajímavé je i zasazení celého příběhu. Na futurismus už jsme docela zvyklí, ale pohybovat se na Asijském kontinentu to je pro nás novou třešničkou na dortu. 

Cinder. Pohrdavý smích. Jak výstižné. Tvé jméno znamená popel. Prach. Špínu.

Já jsem ze začátku udělala chybu, neopakujte ji po mě.  A to bych to nebyla já kdybych tu chybu neudělala ještě 4x. Vždy jsem knihu rozečetla a když jsem na asi druhé stránce četla o kyborské noze Cinder, epub jsem zavřela a dušovala se, že tento příběh není nic pro mne. Já celkově nemám ráda mechanickou tématiku a roboty celkově. (proto jsem zaseknutá v Illuminae už asi měsíc). No ale co čert nechtěl, nudná přednáška, v počítači jsem neměla aktualizovanou knihovnu. Takže jsem začala číst, začetla se a druhý den měla dočteno. Byla a jsem opravdu mile překvapena!


Nákaza! vykřikl někdo. Je nakažená!

Autorka se chopila nabízené příležitosti a ze starého příběhu udělala něco docela jiného, kouzelného a čtivého. Základ příběhu je nám známý ale ta omáčka kolem je zcela nová a neotřelá. Hlavní hrdinka je velice sympatická, normální holka-kyborg trochu sobecká, umanutá prostě jako každá druhá. Nemá snad povahovou vlastnost kvůli které by jste ji nenáviděli. 

V tomto skvělém příběhu ti budou stránky utíkat pod rukama a ani se nenaděješ a budeš mít knihu přečtenou. Nenajdete v ní nějaká krkolomná místa nad kterými by jsi musel/a až moc přemýšlet nebo se dokonce vracet. Příjemné je i to, že jména jsou snadno zapamatovatelná. 

Konec knihy je sice uzavřením jednoho příběhu, ale tolik otevřených konců. Už teď se těším na další 

Žádné komentáře:

Okomentovat