Nakladatelství: Slovart, Ikar
Žánr: Světové romány
Počet stran: 240
Rok vydání: 2013
Anotace (zdroj)
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vypravěčskému talentu vyznívá velmi působivě.
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst. Donutí vás uvažovat nad tím, že pořád řešíte jen samé malichernosti a důležitým věcem nevěnujete pozornost. Protože je hodně emotivní. Když budete číst dál a dál písmenka se vám začnou rozmazávat a na stránky vám začnou padat slzy.
Samotný děj není nijak strhující ani přehnaně dobrodružný. Jde o popis určité části života jedné umírající dívky. Stejně tak jako jste do jejího příběhu vklouzly, stejně tak z něj vypadnete ven. Příběh není to co bych vyzdvihla, tato kniha vás zaujme po citové stránce. Nečekejte žádné srdceryvné scény umírajících dětí. Budete si číst jejich život a dojme vás už jenom to, že víte že za nějakých 20 stránek skončí.
Autorovy se také povedlo vykreslení postav. Nikde nic přehnaně nepopisoval a držel se stručnosti, přesně podle příběhu knihy. Vždyť čas je přeci tak krátký. Poznání dvou mladých lidí je přímo ze života. Všechno je v knížce tak obyčejné a proto tak strašně reálné. Vztah dvou mladých lidí, dvou umírajících lidí, kteří si ho hrozně užívají, ale přitom nechtějí ublížit jeden druhému.
Dá se říci, že kniha se skládá ze dvou pohledů. Z pohledu zamilovaného páru a pohledu rodičů. A když je spojíte v jeden máte hned krásný příběh. Jak ráda bych četla dál o Hazel a o jejím životě, ale bohužel já už svou knihu zavřela.
Žádné komentáře:
Okomentovat